Píše se rok 1944, přesněji noc z 5. a 6. června, právě se odehrávají rozsáhle přípravné akce, které by měly mít rozhodující význam pro úspěch operace Overlord, která později přejala název Den D. Cílem akce bylo otevřít frontu v Evropě a odlehčit tlak na Sovětský svaz na východě a zároveň Osvobodit Francii od nacistické okupace a zahájit postup spojenců do Německa. Byla rozdělena na 5 fází – Přípravy pro operaci, tedy přesněji masivní shromažďování vojáků, techniky, vznik falešných armád a výcvik výsadkářů a obojživelných jednotek.
Na jaře se uskutečnilo strategické bombardování, které zasahovalo železnice, mosty, letiště, sklady munice, radarové stanice a některé nálety se soustředily na Pas-de Calais, aby podporovaly klamnou operaci Fortitude – Němci měli uvěřit, že se hlavní invaze odehraje tam. Cílem bylo ochromit německé zásobování a zpomalit přesun posil.
V noci 5. a 6. června 1944, těsně před vyloděním, letadla RAF a USAAF bombardovala pobřežní baterie, skladiště a klíčové komunikace, což vedlo k oslabení Atlantického valu – německého opevnění podél pobřeží. Cíle byli těžko viditelné kvůli počasí, kouři a mlze a tak bylo zasažení cílů složitější.
Ráno 6. června, Den D, útočily taktické bombardéry na německé pozice na plážích těsně před přistáním vojáků. Bombardování mělo rozbít bunkry a zákopy, ale často minulo cíl – zvlášť na Omaze, kde nebyla německá obrana výrazně oslabena. Letectvo také mělo za úkol krýt výsadky parašutistů a útočilo na kolony německých posil, které se snažili dostat k pobřeží.
5. června v noci se uskutečnili Výsadky parašutistů a ráno uběhlo vylodění na pěti plážích
Americká 4. pěší divize pod velením generála Theodore Roosevelta Jr. se s podporou výsadkářů 101. výsadkové divize vylodili na Utah Beach – nejzápadnější pláž v Normandii, na poloostrově Cotentin. Měla za úkol zaútočit na Německou 709. divizi, byla to obrana s jednotkami s méně zkušenostmi.
Výsadek námořní pěchoty byl kvůli silnému proudu a kouři posunut asi o 2 km jižněji, ale narazili na slabší obranu. Výsadkáři už v noci bojovali ve vnitrozemí a rušili komunikaci a obranu. Roosevelt Jr. se osobně rozhodl pláž „přijmout“ jako nové místo výsadku – což se ukázalo jako velmi výhodné. Výsledkem byl rychlý úspěch, pláž byla zajištěna během dopoledne. Utah se stal nejméně krvavou pláží Dne D., přesto 200 mužů padlo v boji.
Na Omaha Beach se vylodila Americká 1. pěší divize, také známá jako „Big Red One“, a část 29. divize. Jeden z problémů byl prudký terén s útesy a kalami. Útočili na silnou obranu – německá 352. pěší divize. Byla elitnější a lépe připravená než Spojenci očekávali. Původním plánem bylo nejprve zničit bunkry, jenomže bombardování a dělostřelecká příprava minula cíle, a tak bunkry zůstaly nedotknuté.
Vojáci museli překonávat otevřenou pláž s minovými poli, zátarasy a kulometnou palbou z výšin. První vlny byly doslova zmasakrovány, výsadek byl ve zmatku. Přesto se malým skupinkám podařilo dostat přes pláž, zničit několik bunkrů a otevřít cestu do vnitrozemí. Byla to nejtěžší a nejkrvavější bitva Dne D. V ten moment ztratilo život přes 3 000 mužů.
Centrální část vylodění Byla v Gold Beach, tam byla seslána Britská 50. pěší divize (Northumbrain), s tanky a ženisty. Cílem byla Německá 716. divize, která měla slabší výbavu a méně vojáků.
Jako v Omaha Beach se mělo uskutečnit bombardování, to bylo tentokrát přesnější a pomohlo snížit odpor. Zde byly použity speciální britské tanky, které měli za úkol odklidit miny a překážky v cestě. Po poledni se Britům podařilo postoupit 10 km do vnitrozemí – nejhlouběji ze všech pláží. Výsledkem bylo úspěšné vylodění, silný průlom a spojení s kanadskými silami z Juno. Zde zemřelo kolem 1 000 mužů.
Na Juno Beach útočila Kanadská 3. pěší divize s tankovou podporou. Tato pláž byla velice silně opevněna. První vlny byly zadrženy silným odporem a mnoho vozidel bylo zničeno. Bojovalo se s Německou 716. a s částí 352. divize.
I přes silné ztráty se Kanaďanům podařilo zničit odpor a prorazit do vnitrozemí. Do večera dosáhli stejně daleko jako Britové na Gold Beach. Byla to velmi úspěšná bitva, Kanaďané prokázali vysokou bojovou kvalitu. I přes úspěch bylo přes 1 200 mužů zraněných a z nich ztratilo život asi 340 vojáků.
Poslední útok byl na Sword Beach kdy se britská 3. pěší divize a francouzští komančové (Kiefferova jednotka) snažila obsadit území, která byla okupována německou jednotkou a 21. tankovou divizí, která byla v záloze.
Vojáci obsadili pláž velmi rychle a měli rychlý postup do města Caen, Němci však provedli protiútok tanky, který Britové museli odrazit. Město Caen byl klíčový cíl, ale padlo až po několika týdnech bojů. Pláž nakonec byla zajištěna, ale postup dál se zpomalil. Na této pláži zemřelo kolem 700 mužů.
Po Dni D se spojenci museli probojovat z pobřežních oblastí dál do vnitrozemí, Němci však kladli silný odpor. V bojích o města jako Caen, Carentan a Saint-lô docházelo k těžkým ztrátám na obou stranách. Pak nastala Operace Cobra kdy Američané pod vedením generála Bradleye provedli masivní letecký a dělostřelecký úder na německé liniíe u Saint-lô, poté následoval rychlý průlom obrany a rychlý postup 3. armády generála Pattona do Francie. Německé jednotky začaly ustupovat a ztrácely svou soudržnost.
V srpnu 1944 nařídil Hitler protiútok u Mortainu, který však selhal. Spojenci obklíčili německé jednotky v tzv. „Falaise Pocket“ neboli v kotli. Přes snahy o únik bylo v srpnu zničeno nebo zajato až 50 000 německých vojáků. Německá obrana v Normandii se zhroutila. Dne 25. srpna 1944 se podařilo francouzským a americkým jednotkám vstoupit do Paříže. Němci město neopustili bez boje, ale odmítli ho zničit, jak Hitler nařídil. A tak spojenci převzali kontrolu nad městem a úspěšně osvobodili Paříž. Další fází operace byla postup do Belgie, Nizozemska a nakonec do Německa.
Ve výsledku spojenci ztratili přes 200 000 mužů, ať už byli ranění, nezvěstní nebo mrtví. Německo ztratilo 450 000 mužů včetně zajatců. Operace vedla k pádu západní fronty nacistického Německa a byla klíčovou událostí ke konci 2. Světové války.